Oběť trestného činu

Tento článek se zabývá problematikou postavení oběti trestného činu v souvislosti se zákonem o peněžité pomoci obětem trestných činů.

Poškozený může být spáchaným trestným činem zasažen jednak ekonomicky, sociálně, psychicky a i jinými způsoby. Z tohoto neúplného výčtu nejsou nepodstatné psychické újmy často spojené s traumatizujícím zážitkem z trestného činu. Tyto újmy doprovázejí velice často i ztrátu nebo oslabení společenských kontaktů oběti s členy rodiny, přáteli apod. Mohou rovněž vyvolat změny chování oběti i jejích společenských vztahů. Trestným činem bývají zasaženy i nepřímé oběti - rodinní příslušníci apod. Nepříjemným důsledkem spáchaného trestného činu a je i tzv. sekundární viktimizace, tj. nové poškození oběti ze strany orgánů činných v trestním řízení nebo jiných institucí.

V současné době se klade větší důraz na ochranu práv a zájmů oběti než v minulost. S tím vyvstává potřeba vytvoření systému, podle kterého by stát za určitých podmínek kompenzoval škodu, která vznikla obětem trestné činnosti. V prvé řadě by to měl být pachatel, kdo odčiní křivdu a nahradí škodu oběti trestného činu. Hovoří se o tzv. politice "trestně - restituční", ve které má prvek odškodnění oběti plnit také úlohu trestu - představujícího současně zadostiučinění pro poškozeného.

V mnoha případech však náhradu škody není možné vymoci přímo od pachatele, a tak se poškozený velmi často dostává do tíživé sociální situace.

Systémy kompenzace škody způsobené trestným činem ze státních prostředků mají své teoretické základy v několika právních teoriích. Mezi argumenty na podporu takových plánů jsou: teorie právní křivdy, teorie sociálního kontraktu, teorie sociálního pojištění a utilitární teorie.

Podle teorie právní křivdy má stát zákonnou povinnost odškodnit oběti za jakékoli ztráty způsobené trestným činem. Důvodem této teorie je to, že stát stanoví pravidla chování, ale současně zakazuje soukromou odplatu. Stát také zavádí opatření trestního soudnictví a měl by být odpovědný, jestliže se tato opatření projeví jako neúčinná vůči trestným činům. Extrémnějším argumentem je to, že stát si pro sebe vyhradil právo na použití síly při potlačování zločinů a trestání provinilců.

Podobnou teorií je teorie sociálního kontraktu, dle které zřízením společnosti poskytují občané ústřední moci určitá práva, ale také určité odpovědnosti. Jednou z těchto odpovědností je zabránění zločinům. Stát má mít stejnou humanitární odpovědnost k obětem trestných činů stejně jako pomáhá sociálně slabším skupinám.

Dle teorie sociálního pojištění programy státního odškodnění pomáhají při rozdělování ztrát a dělbě rizika ze zločinů. V této teorii představuje kompenzace škody ze státních prostředků způsob sociálního pojištění, které má sloužit jako ochrana proti rizikům ohrožujícím stabilitu a bezpečnost každodenního života. Všichni daňoví poplatníci přispívají svými daněmi do společného zdroje proto, aby se rozptýlilo riziko na více osob a oběť nemusela nést všechny následky sama.

Teorie utilitarity chápe kompenzaci obětem trestných činů ze státních prostředků jako projev uznání státu za to, že oběť spolupracuje s orgány vyšetřujícími trestný čin a s orgány trestní justice.

V našem právním řádu je otázka kompenzace škody obětem trestné činnosti řešena zákonem č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1998.

Tento zákon se zabývá podmínkami, za kterých stát poskytne peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.

Vychází z následujících principů:

1. Stát poskytuje pomoc pouze v případě, kdy oběti vznikla újma na zdraví, neboť ta zpravidla představuje závažnou překážku toho, aby poškozený vlastními silami dosáhl stejných životních podmínek, jaké měl před vznikem újmy. Neodškodňuje se majetková újmy vzniklá trestným činem. Na poskytnutí peněžité pomoci za stanovených podmínek zákonem. Vzniká oběti nárok (§ 1).

2. Stát poskytuje pomoc v rozsahu, který se rovná části vzniklé újmy. Pomoc nesmí přesáhnou třicetinásobek nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády (§ 7 odst. 4).

3. Zákon rovněž stanoví důvody, za kterých nárok na peněžitou pomoc nevznikne (§ 6) :

· Je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého byla poškozena na zdraví, nebo byla účastníkem takového trestného činu

· Nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět

· Neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladu nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.

Peněžitá pomoc může být snížena nebo se nepřizná s přihlédnutím k sociální situaci oběti a k tomu, do jaké míry oběť spoluzavinila vznik škody, a k tomu, zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody pachateli.

4. Zákon stanoví zvláštní způsob uplatnění nároku na peněžitou pomoc

5. Stát má právo na vrácení vyplacené pomoci s tím, že tohoto práva se může s ohledem na sociální situaci oběti vzdát. § 12 odst. 1 tohoto zákona stanoví, že oběť, které byla poskytnuta pomoc, je povinna do pěti let ode dne, kdy jí byla poskytnuta pomoc, odvést na účet Ministerstva spravedlnosti ČR částky, které obdržela jako náhradu škody až do výše poskytnuté pomoci. Jestliže stát neuplatní do dvou let po uplynutí této lhůty právo na vrácení poskytnuté pomoci, právo státu na vrácení pomoci zaniká (§ 12 odst. 2). Na základě žádosti oběti Ministerstvo spravedlnosti ČR se může jménem státu po uplynutí lhůty pěti let od poskytnutí pomoci vzdát práva na vrácení poskytnuté pomoci, jestliže takový postup odůvodňuje sociální situace oběti, celková výše škody, která jí byla způsobena, a výše náhrady, kterou oběť obdržela.

Smyslem ustanovení v § 12 odst. 1 mělo být pravděpodobně to, že se týká případů, kdy oběť obdrží od pachatele trestného činu náhradu škody.

Vztah, který vytváří tento zákon mezi státem a obětí, je koncipován jako vztah občanskoprávní (§ 13). Na jedné straně stojí oběť, které vznikl nárok na peněžitou pomoc, na druhé straně stát, kterému ze zákona vznikla povinnost na výzvu oběti za stanovených podmínek peněžitou pomoc poskytnout.

Východiskem zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů byla Evropská úmluva o odškodňování násilných trestných činů z roku 1983. Shodné s Evropskou úmluvou jsou i definice oběti (§ 2 odst. 1), kterou se rozumí fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví.

Za oběť se považuje i osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, jestliže této osobě zemřelý poskytoval výživu nebo byl povinen poskytovat (§ 2 odst. 2).

Pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem (§ 2 odst. 3).

Pomoc se poskytne, pokud škoda na zdraví nebo v důsledku smrti způsobená trestným činem nebyla úplně uhrazena (§ 4).

Podmínkou přiznání pomoci je existence odsuzujícího rozsudku nebo rozsudku, kterým byl pachatel pro nepříčetnost zproštěn obžaloby. Podmínkou přiznání pomoci nemusí být vždy existence pravomocného odsuzujícího rozsudku. Žadatel o poskytnutí pomoci nemusí vyčkávat výsledku trestního stíhání, ale musí učinit v souladu s trestním řádem trestní oznámení.

Peněžitá pomoc je limitována tím, že se odškodňuje pouze újmy na zdraví a tím, že jsou stanoveny limity pro odškodnění.

Peněžitá pomoc zahrnuje:

· Náhradu na ztrátu na výdělku

· Náhradu nákladů léčení

· Náhradu nákladů na výživu pozůstalým při úmrtí a náklady pohřbu.

Žadatel o peněžitou pomoc je povinen doložit žádost poměrně širokou škálou údajů a dokladů. Jsou jimi:

· Poslední rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o trestném činu nebo o jeho oznámení , nemůže-li oběť takové rozhodnutí připojit, je třeba, aby označila orgán činný v trestním řízení, který o trestném činu naposledy konal řízení, a uvedla údaje o osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, pokuj je známa

· Údaje o škodě vzniklé v důsledku trestného činu a o jejím rozsahu, případně o rozsahu, v jakém již škoda byla uhrazena, a o úkonech, které oběť učinila k vymáhání škody

· Údaje o svých majetkových a výdělkových poměrech

· Doklady, které má oběť k dispozici a které mohou dokázat údaje uvedené shora.

Změní-li se po podání žádosti okolnosti, je povinen žadatel na tyto okolnosti bezodkladně upozornit Ministerstvo spravedlnosti ČR (§ 10).

Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti je přínosný zejména v tom, že jde o prvý český právní předpis, který věnuje pozornost odškodňování obětí trestné činnosti. Poprvé zavádí do právního řádu právní kategorii "oběť trestné činnosti, toto pojetí oběti je srovnatelné s právními úpravami jiných evropských zemí a vyhovuje mezinárodním standardům.


Název rubriky - Trestní pr. - základní témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 5.10.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 2.10.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Jitka Skoblová
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Doporučujeme legislativu k diskusi
TrZák - komentář JUDr. Teryngela
Obecná část
Zvláštní část
Z 001 Trestné činy proti základům republiky
Z 002 Trestné činy proti bezpečnosti republiky
Z 003 Trestné činy proti obraně vlasti
Z 004 Trestné činy proti hospodářské soustavě
Z 005 Trestné činy proti hospodářské kázni
Z 006 Trestné činy proti měně a trestné činy daňové
Z 007 Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi
Z 008 Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele
Z 009 Trestné činy veřejných činitelů
Z 010 Úplatkářství
Z 011 Zločinné spolčení
Z 012 Některé trestné součinnosti
Z 013 Jiná rušení činnosti státního orgánu
Z 014 Trestné činy obecně nebezpečné
Z 015 Trestné činy hrubě narušující občanské soužití
Z 016 Trestné činy proti rodině a mládeži
Z 017 Trestné činy proti životu a zdraví
Z 018 Trestné činy proti svobodě
Z 019 Trestné činy proti lidské důstojnosti
Z 020 Trestné činy proti majetku
Z 021 Trestné činy proti lidskosti
Z 022 Trestné činny proti brannosti
Z 023 Trestné činy proti civilní službě
Z 024 Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti
Z 025 Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu
Z 026 Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby
Z 027 Trestné činy ohrožující bojeschopnost
Z 028 Společná ustanovení
Z+ 001 Přechodná a závěrečná ustanovení
Starší příspěvky
Příspěvky
Vzory a příklady dokumentů
Příklady k diskusi
Studie, zprávy, analýzy