K § 254

    Ustanovení postihuje případy, kdy se cizí věc k pachateli dostane bez vlastního přičinění, aniž pachatel v té chvíli ví, komu věc patří. Typicky jde o ponechání si věci nalezené, avšak nejde o zatajení cizí věci, ale o krádež , jestliže si pachatel ponechá např. peněženku, která vypadla z kapsy muži jdoucímu dva kroky před ním a jehož by mohl snadno dohonit.
    Stejně tak nejde o zatajení cizí věci, ale o podvod, jestliže pachatel přijme od poštovní doručovatelky peníze, o nichž v té chvíli ví, že patří jiné osobě. Něco jiného je, jestliže na takový omyl přijde až dodatečně.
    V hospodářské praxi uvedený trestný čin přichází v úvahu nejčastěji tehdy, když jsou na účet pachatele omylem připsány peníze, které mu nenáleží. Tak v minulosti např. zpěvačka, které byl omylem banky připsán honorář jiného, mnohem slavnějšího zpěváka a musela vědět, že jde o částku, kterou nevydělala, peníze okamžitě utratila.
    V jiném případě podnikateli, který čekal platbu ze zahraničí, byla omylem připsána částka, která vycházela z přepočtu cizí měny číslem jeho účtu a nikoli platným kursem. Přivlastnění si takových peněz je pak zatajením věci ve smyslu uvedeného ustanovení.