K § 250c

    Uvedeným ustanovením je do jisté míry porušována zásada, že trestní zákon nechrání člověka vůči sobě samému. Jako příklad této zásady je možné uvést trestnost účasti na sebevraždě, nikoli sebevraždy samotné.
    Jde však o reakci na stav, který ve společnosti nastal těsně po převratu v roce 1989, kdy touha po zbohatnutí byla nejen legalizována, ale politicky vyzdvihována jako hlavní smysl života, aniž by se dbalo příliš na etiku tohoto zbohatnutí. V té době se celostátně rozšířily hry jako "Letadlo," "Happy line" a pod., které byly založeny na principu stále rostoucí pyramidy.
    Pro ty, kteří to snad nepamatují: Účastník byl přizván jako cestující a vložil určitý vklad - ten se pohyboval od několika stokorun až po desítky tisíc. Když získal tři cestující, stal se stewardem, když jeho tři cestující získali každý po třech cestujících, stal se hlavním stewardem, když nově získaných devět cestujících získalo dalších dvacet sedm, stal se pilotem atd., až se stal kapitánem. V té chvíli obdržel součet vkladů cestujících, tvořících základní stupeň pyramidy. Byla -li pyramida dejme tomu desetistupňová, tvořilo základní řadu více než 59 000 lidí a jestliže vklad byl 1000 Kč, obdržel více než 5 000 000 Kč. Potíž byla v tom, že pokud by se měla na vrchol pyramidy dostat každým, kdo v té době tvořil základu, nestačil by k tomu počet obyvatel celé zeměkoule.
    Z tohoto hlediska je sporné, zda je správné zařazení této skutkové podstaty jako zvláštního případu podvodu. O podvod tu ve skutečnosti nejde, neboť takovýto propočet si totiž mohl udělat každý účastník a byl by zjistil, že naději na zisk mají zakladatelé systému, ti kdo nastupují d posledních řad nutně o peníze přijdou.
    Přesto bylo patrně zařazení skutkové podstaty na místě. Nezkušenost praktického prožitku kapitalismu skutečně vyžadovala lidi před podobnou vychytralostí chránit, tím spíše, že postupně se začala vytvářet stále sofistikovanější pravidla takových her, z nichž čertovo kopýtko pyramidového systému tolik nekoukalo. Trestnost zde splnila požadovaný účel, neboť úspěch hry byl založen na rozsáhlé inzerci apod. a organizátoři se tedy sotva mohli úspěšně ukrýt.

    Vedle těchto her, jejichž pravidla zřejmě nezaručují rovnou možnost výhry v důsledku potřeby neustálého přílivu účastníku spadají do této kategorie podvodné hry typu "skořápek", případně jiných podvodných her, založených na tom, že "bankéř" je domluven se společníkem, který naoko prohrává a tím "láká hejly". Tyto hry se hrály zejména v blízkosti autobusových i vlakových nádraží a mistři v nich byli zejména příslušníci národů bývalého Sovětského svazu.
    Tuto skutkovou podstatu nutno odlišovat od neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 118a. Tam jde o hru, která má charakter hry přepokládané zákonem č. 202/1990 Sb., a v případě, že by byly splněny podmínky, mohl by provozovatel získat povolení. K provozování nepoctivé hry povolení získat v žádném případě nemůže právě proto, že jde o systém, vylučující možnost výhry rovnou pro všechny.