K § 121

    Uvedené ustanovení má dvě formy.Jedna, uvedené v tzv.prvé alinei, je klasickou zvláštní formou podvodu při prodeji zboží nebo poskytování služeb. Jde o šizení na váze, množství, jakosti, případně ceně zboží, byť cena není samostatně uvedena. Jde o ty případy, za které již Václav IV. namáčel pekaře do Vltavy. Jde o zvláštní případ podvodu, který je přísněji trestný než podvod proto, že u prodeje zboží v obchodě nebo poskytování služeb se předpokládá vyšší důvěra zákazníka v poctivost prodeje, než při sjednávání běžné smlouvy.
    Druhá forma, uvedené v druhé alinei („kdo uvede na trh...“) je zvláštní formou přípravy k poškozování spotřebitele a chrání poctivost reklamy. K tomu srov . též zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.
    Jako mnoho ostatních skutkových podstat, chránících hospodářskou oblast, je i poškozování spotřebitele normou blanketní. Definice pojmů najdeme především v zákoně na ochranu spotřebitele č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele.
    Jako mnoho ostatních skutkových podstat, chránících hospodářskou oblast, je i poškozování spotřebitele normou blanketní. Definice pojmů najdeme především v zákoně na ochranu spotřebitele č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele.
    Spotřebitelem je proto každý, kdo nakupuje zboží pro vlastní konečnou potřebu, lhostejno zda jde o osobou fyzickou nebo právnickou. Spotřebitelem však není podnikatel, který nakupuje pro další prodej nebo pro výrobní spotřebu. To vylučuje definice spotřebitele, jak je uvedena v zákona na ochranu spotřebitele.

    Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda v současné době nejméně 5 000 Kč, která bývá zřídka způsobena jednorázově. Dříve, kdy postačilo nejméně 2000 Kč k tomu docházelo např. na svatbách, kdy byl odsouzen hostinský, který předražil svatební hostinu o 2 400 Kč tím, že připisoval na účtenku větší množství konzumace, než skutečně svatebčané vypili a spoléhal na rozjařenost hostí. K jeho smůle však byl nevěstin strýc abstinent, takže podvod postřehl. V jiném případě došlo k poškození spotřebitele při prodeji nábytku záměnou skříněk. V jiných případech, kdy se poškození skládá z drobných částek, které se sčítají, je obvykle téměř nemožné zjistit, oč byl spotřebitel poškozen.Proto je postih tohoto trestného činu výjimečný, neboť dokazování toho, o kolik skutečně větší množství spotřebitelů bývá velmi obtížné.
    Není to však zcela výjimečná. Před léty byly odsouzeny zmrzlinářky, které prodávaly na frekventované lázeňské kolonádě zmrzlinu a byl předpoklad, že šidí na jakosti i množství. Tehdy operativní orgány policie nelitovaly námahy a skryti za záclonou v protější budově evidovaly každou prodanou porci. Když se porovnaly odvedené tržby, které přesně odpovídaly množství nafasované zmrzlinové směsi s tím, co obě zmrzlinářky ve skutečnosti obdržely, činil za šest týdnů letní sezóny rozdíl několik desítek tisíc korun. Přitom na jedné porci, která tehdy stála 1,40 Kč, činil rozdíl nejvýše několik haléřů.
    Dnes, vzhledem k přetíženosti policie jinými úkoly by na tento způsob dokazování neměl nikdo čas, zbývá proto jen ochrana poskytovaná obchodní inspekcí a „tržními silami“, které mají z konkurenčních důvodů vést k poctivosti prodeje. Bohužel, obojí není příliš účinné.
    Pokud jde o ochranu proti nepoctivé reklamě, pachatelem je ten, kdo uvede ve větším rozsahu na trh výrobky, práce nebo služby a zatají přitom jejich podstatné vady. Znamená to, že nemusí žádný takový výrobek s vadami prodat, postačí, že jej na prodej má, popř. jej na trh uvádí.
    Uváděním se rozumí nejen prosté položení na pult nebo vystavení ve výloze, ale s ohledem na zákon na ochranu spotřebitele i inzerce a reklama.
    Podstatnou vadou se pak rozumí vada takového druhu, že by spotřebitele vedla k úvaze, zda si takový výrobek nebo službu vůbec koupí, nikoli jen taková, která činí výrobek nebo službu neupotřebitelnými.
    Větším rozsahem se i zde, jako v jiných obdobných případech rozumí rozsah kolem 50 000 Kč.

    Pachatelem na rozdíl od klasického šizení, kterého se může dopustit jen ten,kdo zboží skutečně prodává a vychází do bezprostředního styku se zákazníkem, může v případě zatajení podstatných vad být každá, kdo zboží na trh uvádí, a s ohledem na § 90 odst. 2 tr.zák. např. i statutární orgán reklamní agentury, která propaguje a tedy uvádí na trh výrobek, o němž ví, že nemá požadované vlastnosti, resp. zatajuje jeho podstatné vady.
    V praxi byly podle tohoto ustanovení postiženi trhovci, kteří prodávali přes předchozí výstrahu značkové jeansy jako značkové, ačkoli šlo o napodobeninu. I záměna značky se totiž považuje za zatajení podstatnou vady, neboť některé věci kupující kupuje právě pro prestiž značky.
    V praxi se vyskytly pokusy postihnout podle tohoto ustanovení i nesvědomité cestovní kanceláře, které na obrázkových prospektech slibovaly dovolenou v pohádkové prostředí, ve skutečnosti pak ubytovaly rekreanty v bývalých oslích stájích.lemovaných několika smetišti a železniční tratí.
    Nepodařilo se však prokázat, že tuzemský prodejce zájezdů o těchto vadách věděl, údajně se spolehl na informace zahraničního smluvního partnera, jímž byl sám podveden.