§ 97
Sabotáž

    (1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby
a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu státního orgánu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo
b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu,

bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.
    (2) Odnětím svobody na osm až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

    (3) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt,
b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo
c) zorganizuje-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

    Nejvyšší soud, Rt 31/76: I. K dokonání trestného činu sabotáže podle § 97 odst. 1 tr. zák. stačí, jestliže pachatel v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost republiky zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo se dopustí jiného pro společnost nebezpečného jednání k tomu, aby způsobil škodlivé následky uvedené v § 97 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. zák. Nevyžaduje se, aby tyto následky skutečně vznikly. Skutečnost, že tyto následky vznikly, má význam pouze pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, pokud nevznikly těžší následky, které podmiňují použití vyšší trestní sazby podle § 97 odst. 3 písm. a), b) tr. zák.
    Nejvyšší soud, usnesení 2 Tzn 94/97: II. Jestliže obvinění postupovali ve shodě se závaznými pokyny či rozkazy nadřízeného, aniž měli vědomost o smyslu jím udílených pokynů či rozkazů, jejich jednání nenaplnilo znak "zneužití" uvedený ve skutkové podstatě trestného činu sabotáže podle § 97 odst. 1 tr. zák. Plnění uložených úkolů, které bylo služební povinností obviněných, nelze také pokládat za "jiné jednání" uvedené v tomto ustanovení, neboť takové "jiné jednání" musí být obsahově (kvalitativně) srovnatelné s porušením povinností vyplývajících pro pachatele z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce.

    Krajský soud v Plzni, 14 Rt 101/91: Stav, který panoval po 21. 8. 1968 v ČSSR, je třeba považovat za krajní nouzi ve smyslu § 14 TrZ, neboť zde přímo hrozilo (a postupně přešlo v poruchu) nebezpečí zájmům chráněným trestním zákonem. S ohledem na násilné ochromení státní moci ze strany okupačních vojsk nebylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak než způsobem, který zvolila většina obyvatel republiky, totiž politickými protesty, demonstracemi a stávkami. Odpor obyvatelstva byl za této situace zcela legální a v panujících poměrech vlastně jediný možný nenásilný způsob obrany. Je nepochybné, že následky, které by případně byly způsobeny, ani v nejmenším nemohly snést srovnání s nebezpečím, které bylo takto odvráceno.
    (Z odůvodnění - Krajský soud v Plzni zprostil podle § 226 písm. b) TrŘ obžalovaného S.V. obžaloby krajského prokurátora v Plzni, která mu kladla za vinu spáchání trestného činu sabotáže podle § 97 odst. 1 písm. a), b) TrZ č. 140/1961 Sb.1) tím, že dne 22. 8. 1968 jako vedoucí dolu V., n.p. Uranové doly - Západní Čechy, Z. Ch., okres T. s vědomím, že vážným způsobem poškodí čs. hospodářství a naruší hospodářsko-politické vztahy se Sovětským svazem, zneužil své důležité hospodářské funkce tím, že po předchozím jednání s býv. generálním ředitelem čs. uranového průmyslu ing. K.B. svévolně podnítil podřízené pracovníky dolu k vyhlášení protestní stávky. Tuto stávku pak jako odpovědný hospodářský pracovník, současně ve funkci předsedy tzv. "závodního stávkového výboru", nepřetržitě v době od 22. 8. do 30. 8. 1968 pod tendenčním heslem: "Ani gram uranu okupantům!" řídil. V důsledku trvající stávky nebylo v uvedené době odpracováno na tomto dole celkem 2 189 pracovních směn, čímž došlo k úplnému ochromení provozu a z toho důvodu nebyl za srpen 1968 splněn plán těžby uranového kovu a smluvních dodávek pro SSSR. Prostávkované směny však byly přesto ke škodě podniku a čs. hospodářství zaměstnancům dolu proplaceny z "Fondu pracujících" v rozsahu průměrných mezd, a to celkovou částkou 311 944 Kčs.)