K § 90

    K odst. 1: Zde je definován tzv. speciální subjekt, kterým může být jen pachatel nebo spolupachatel (srov. § 9) trestného činu, tedy osoba, která aspoň zčásti naplní znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu. Specialita subjektu je obsažena někdy přímo ve skutkové podstatě (veřejný činitel), jindy vyplývá z povahy jednání, jehož se může dopustit jen osoba určitých vlastností nebo postavení (např. poškozování věřitele se může dopustit jen dlužník. Zejména u majetkových trestných činů se v prvé polovině devadesátých let ukázalo, že pachatelé mezi sebe a trestní odpovědnost staví přehradu v podobě právnické osoby, která teprve je nositelem zvláštní vlastnosti (typicky u poškozování věřitele, kde byla dlužníkem , často u zpronevěry např. formou prodeje předmětu leasingu, kde osoba, jíž byla věc svěřena, byla právnická osoba.) Tato skutečnost vyvoalal jak teoretické diskuse, tak praktické potíže při postihu jednání za takovou právnickou osobu, které jinak naplňovalo znaky určitého trestného činu. Proto bylo ustanovení v roce 1997, zák. č. 253/1997 novelizováno a byl vložen odstavec 2, který konsturuje odpvoědnost při jednání za jiného.

    K odst. 2: Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí: " Ustanovení § 90 obsahuje výklad ke skutkovým podstatám činů, jejichž pachatel musí mít požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení. Navrhovaným doplněním tohoto ustanovení se sleduje odstranění pochybností o možnosti postihu osob, které jednají za právnickou osobu. Jak vyplývá z formulace navrhovaného odstavce 2, tímto doplněním se nezakládá objektivní odpovědnost za výsledek. I zde platí, že ten, kdo za právnickou osobu jedná, může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu jen za podmínky, že zaviněně naplní všechny znaky trestného činu."
    Zákon hovoří o "jednání jménem právnické osoby", aniž by rozlišoval, na základě jaké právní skutečnosti má pachatel takové oprávnění. V zásadě bude třeba vycházet z obchodního zákoníku, který v případě obchodních společností upravuje okruh osob, které mohou jménem společnosti jednat. Jiná je otázka, zda ustanovení § 90 odst. 2 bude možné aplikovat i v případech, kdy osoba vystupující jménem právnické osoby podle zvláštních předpisů není oprávněna ji zavazovat. Zákon tuto situaci výslovně neupravuje (na rozdíl např. od § 14 trestního zákona SRN, který uvádí, že stejně se postupuje i v případě, je-li právní úkon, který měl založit oprávnění k zastupování nebo příkazní poměr, neúčinný). Zde bude zřejmě namístě postupovat stejným způsobem, tedy nerozlišovat, zda pachatel jednající jménem právnické osoby je osobou k tomu oprávněnou nebo ne. Opačný postup by totiž znamenal bezdůvodnou liberalizaci těch, kteří navíc porušují i ustanovení obchodního zákoníku, případně stanov příslušné právnické osoby. Navíc uvedené případy, kdy s majetkem společnosti protiprávně jedná neplatně zvolené představenstvo apod. jsou v praxi zvlášť časté.

    Dolenský (Trestní odpovědnost a právnické osoby, Hospodářské noviny 26.11.1997) správně upozorňuje, že ustanovení nelze chápat tak, aby trestní odpovědnost rozšiřovalo na jednání právnických osob obecně, tzn. trestní odpovědnost nelze vztahovat na ty případy, kdy okruh pachatelů určitého trestného činu je obecný, není vymezen ani zvláštním předpisem, ani samotnou skutkovou podstatou.
    Jako příklad uvádí trestný čin porušování autorských práv, jehož se jitě dopouštějí i právnické osoby, z ničeho však nevyplývá zvláštní způsobilost nebo jiná zvláštní vlastnost pachatele.
    Některé případy budou v praxi činit obtíže. Má zvláštní způsobilost např. pachatel neoprávněného podnikání podle § 118 ? Tato zvláštní způsobilost na jedné straně může vyplývat právě z toho, že k určité činnost je zapotřebí oprávnění, na druhé straně, takovou činnost, než dosáhne intenzity potřebné k naplnění skutkové podstaty, může vykonávat kdokoli. Zdá se, že praxe bude směřovat spíše k širšímu pojetí a překročení živnostenského oprávnění právnickou osobou bude sankcionovat jak podle živnostenského zákona vůči právnické osobě, tak podle zákona trestního vůči statutárnímu orgánu (za splnění dalších předpokladů).
    V každém případě uvedená úprava znamená rozšíření okruhu trestně odpovědných osob i rozšíření okruhu trestního bezpráví, popř. zpřísnění sankcí. Nebude jistě pochybností o tom, že jako zpronevěra bude posouzeno jednání právnické osoby, která prodá jí svěřenou věc, obdobně může být stíhán statutární orgán za neoprávněné užívání cizí věci, jestliže právnická osoba způsobí škodu tím, že po zániku nájmu neoprávněně nadále užívá např. motorové vozidlo apod.
    Je však třeba upozornit, že jednání v trestněprávním slova smyslu, popsané ve skutkové podstatě, musí být jednáním i za právnickou osobu navenek, tedy právním úkonem. Jednání směřující dovnitř společnosti (usnesení představenstva, jímž se něco ukládá členu nebo předsedovi, jednání valné hromady, která vůbec není oprávněna za společnost jednat a pod.) nemůže naplnit znaky skutkové podstaty, ale podle povahy věci může být přípravou nebo účastenstvím na činu hlavního pachatele, které se v praxi projeví většinou jako uzavření nějaké smlouvy.
    V praxi je sporné, zda jednání osob jednajících za právnickou osobou před 1.1.1998 tehdy, jestliže nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení podle příslušné skutkové podstaty byla právnická osoba, je postižitelné podle příslušné skutkové podstaty. Kloním se k názoru, že by to bylo v rozporu se zákezem retroaktivity trestního zákona (srov."... postačuje, že nositelem zvláštní vlasntosti....", arg. a contrario znamená , že do 1.1.1998 to nepostačovalo) . Opačného názoru je zejména Šámal a Púry.

    K odst. 3: K odst. 3: K formám účastenství srov. § 10 a poznámky k němu. K odst. 4: K odst. 4: Voják v činné službě - viz branný zákon č. 218/1999 Sb. Vojensky organizovanými sbory jsou policie, Bezpečnostní informační služba a Vězeňská a justiční stráž.