K § 65

    Uvedené ustanovení vychází z toho, že materiální znak trestného činu (srov. poznámky k § 3) je vázán na konkrétní společenskou situaci i konkrétní osobou pachatele. V případě, že dojde k podstatné změně okolností, umožňuje toto ustanovení orgánům činným v trestním řízení nestíhat činy nebo pachatele tehdy, jestliže společenská nebezpečnost zanikla.
    V praxi se uplatňuje zřídka, naposledy k takové podstatné změněn okolností došlo po listopadu 1989, kdy z tohoto důvodu bylo skončeno trestní stíhání řady činů, kvalifikovaných podle tehdejší I. hlavy trestního zákona, jako bylo zejména opuštění republiky podle § 109, hanobení zájmů republiky v cizině a další.