ODDÍL ČTVRTÝ
Podmíněné odsouzení, podmíněné propuštění a upuštění od výkonu zbytku některých trestů

Podmíněné odsouzení

§ 58

    (1) Soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, jestliže vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.
    (2) Povolení podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody se netýká výkonu ostatních trestů uložených vedle tohoto trestu.

    Nejvyšší soud, R 41/64: Ustanovení § 58 odst. 1 tr. zák. výslovně neukládá, aby soud při rozhodování podle tohoto ustanovení přihlížel ke stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Toto ustanovení však nelze chápat odtrženě od ustanovení § 23 odst. 1. tr. zák. (popř. též § 76 tr. zák.) o účelu trestu a od zásad stanovených v § 31 odst. 1 tr. zák. pro výměru trestu. Jen za této podmínky je možné, aby rozhodnutí podle § 58 odst. 1 tr. zák. bylo v souladu se zákonnm účelem trestu, a to jak s ohledem na ochranu společnosti, tak i na zabezpečení výchovy pachatele.
    R 39/65: Při hodnocení recidivy pachatele z hlediska možnosti jeho nápravy musí soud přihlížet k povaze předchozí trestné činnosti, k odstupu doby od posledního odsouzení, k celkovému způsobu jeho života a k pohnutce jeho dalšího trestného činu, aby mohl učinit správný závěr o trestu ve smyslu § 23 odst. 1, § 31 odst. 1, § 58 odst. 1 tr. zák.