Propadnutí majetku

§ 51

    (1) Soud může vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele k  výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za  závažný úmyslný trestný čin, jímž pachatel získal nebo se  snažil získat majetkový prospěch.
    (2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit trest propadnutí majetku pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje; jako samostatný trest může být trest propadnutí majetku uložen, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a  k  osobě pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.

§ 52

    (1) Propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na  prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k  uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
    (2) Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové.
    (3) Vlastníkem propadlého majetku se stává stát.